Psychoonkologie

Psychoonkologie nabízí více než jen psychickou podporu v době akutního stavu sdělení diagnózy nebo v prvních fázích léčby. Může být navíc jedním z účinných nástrojů rychlejšího uzdravení a také prevence návratu onemocnění…

PSYCHOONKOLOGIE V MODERNÍ POJETÍ


Onkologická onemocnění v současné době sužují více jako 80 000 lidí v České republice. Když se řekne „psychoonkologie“, mnohým se vybaví péče o člověka, který se právě od lékaře dozvěděl tíživou zprávu. Psychoonkologie ale dokáže nabídnout mnohem více v oblasti prevence a uzdravení.

Lidé, kteří nemají s rakovinou předchozí zkušenost, se mohou po sdělení diagnózy mylně domnívat, že jejich osud nemá dobrých vyhlídek. Jak ale píše ve své knize známý psychoonkolog Volke Tschuschke: „To, co bylo bezpochyby ještě před několika stoletími chápáno jako výrazné ohrožení života, je dnes stále více nahlíženo jako chronické onemocnění a přibývá lidí, pro které se rakovina stává vyléčitelnou.“ Časy se tedy mění a já mohu s jeho výrokem jen souhlasit.

Pokroky v oblasti onkologie, genetiky, farmakologie, imunologie, ale i psychologie pomáhají zachraňovat lidské životy po tisících. Ve vyspělých zemích (kam patří i Česká republika) je vysoké procento dobře zaléčených pacientů. Karta se tak začíná pomalu obracet byť tom tak není vždy a ve všech případech.

Po úspěšné léčbě akutní fáze je společným cílem všech napnout síly, aby se onemocnění už nevrátilo. Například ve Spojených státech amerických a dalších zemích je část zdravotních snah soustředěna právě na práci s lidmi, u nichž byl léčbou zastaven akutní průběh onemocnění, a nyní je třeba dalšími prostředky aktivovat „sebeúzdravný“ potenciál jejich těla. Budoucnost směřuje právě do oblasti podpory správného fungování imunitního systému, endokrinního systému a dalších souvisejících regeneračních procesů těla.

Psychoonkologie nabízí více než jen psychickou podporu v době akutního stavu sdělení diagnózy nebo v prvních fázích léčby. Může být jedním z nástrojů prevence návratu onemocnění. Více informací a praktických doporučení můžete na stránkách projektu “MysliProtiRakovině”.

Podívejme se na jeden příklad za všechny. Vědci z The Ohio State University investovali několik let do následující studie. Cílem výzkumu bylo prokázat, že zapojení poznatků z psychologie dokáže výrazně zvýšit pravděpodobnost uzdravení pacientek po rakovině prsu a celkově zvýšit jejich šance na dlouhodobé přežití.

Na obrázku 1 níže vidíte graf, který zobrazuje délku období, po které se jim onemocnění nevrátilo. Na spodní ose je čas v měsících. Na kolmé ose je uvedeno procento žen bez návratu onemocnění, a to ve sledovaném odbobí od chirurgického zákroku.

Ps intervence 1

Vidíme zde dvě křivky. Spodní čárkovaná představuje pacientky, které prodělaly jen somatickou léčbu, tedy operační zákrok a následnou adjuvantní terapii. Druhá, vrchní křivka představuje pacientky, které prošly somatickou léčbou a psychologickou intervencí. Tedy také operační zákrok a stejně jako v první skupině následná adjuvantní terapie. Navíc jim byla poskytnuta tzv. psychologická intervence, jejímž cílem bylo dosáhnout prevence návratu rakoviny.

Pokud se podíváme na druhé zobrazení stejného grafu (obrázek 2) a zvolíme například hranici 100 měsíců (modrá čára), je zde vidět znatelný rozdíl mezi oběma skupinami.

Ps intervence 2

Skupina, se kterou se psychologicky pracovalo (zelená čára), dosáhla výrazně vyššího procenta přežití než skupina, která byla léčena pouze somaticky (červená čára).

Zdá se tedy, že vedle nezbytné a klíčové léčby těla (chirurgická, chemoterapeutická, radioterapeutická či biologická léčba) v první fázi, dává následně smysl věnovat se také práci s myslí a přístupem k životu.

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že psychoonkolog se nesnaží hledat u klientů diagnózy duševních nemocí! Někteří lidé se totiž obávají, že půjde o „hloubkovou“ terapii, nálepkování různými názvy duševních poruch apod. V případě psychologické intervence u onkologických pacientů jde ve většině případů spíše o poskytnutí nástrojů, o náhled a otevírání možností, jak obtížné období a onemocnění samotné lépe zvládnout.

Neméně výhodná je konzultace tam, kde byla léčbou rakovina již zažehnána. Je možné společně s klientem zjistit, jak má upravit svůj životní přístup k některým situacím tak, aby to pomohlo procesu uzdravování a prevenci návratu onemocnění.

Zkusme si vše přiblížit na konkrétním případě z praxe:

Paní Evě byla před rokem oznámena diagnóza rakoviny prsu. Všechno šlo velmi rychle. Ukončila práci, nastoupila léčbu, následoval operační zákrok, pak chemoterapie. Rok plný životních změn a běhání po doktorech je u konce. Nyní má po léčbě a nemoc je zažehnána. Má radost. Přesto se jí do mysli vkrádají pochybnosti, zda její předchozí životní styl (včetně stresů a životních těžkostí, kterými se možná zbytečně moc trápila) nemohl mít nějaký vliv na rozvoji nemoci. Přemýšlí o tom, co by měla udělat jinak.

Je třeba důrazně říci, že není důvod přehnaně se obviňovat, hledat chybu jen u sebe a pouze litovat předchozích rozhodnutí. Netvrdím a nechci tvrdit, že vše je vždy jen o psychice. Na druhou stranu její role v možné prevenci návratu onemocnění je mnohdy podceňována.

Z praxe vím, že se lidé velmi často soustředí na zdravou výživu, potravinové doplňky a bylinky. Někteří občas přemýšlí, podobně jako paní Eva z našeho příběhu, co by mohli ve svém životě změnit. Ne vždy a u každého nakonec dojde ke konkrétním krokům. Mnozí z nich se po čase vrátí do zajetých kolejí, které ale mohou vést do „stejných nádraží“.

Ve svém životě (profesním i soukromém) jsem měl možnost setkat se s mnoha lidmi, kteří onemocněli rakovinou. Onkologická léčba a vyrovnávání se se všemi změnami, které onemocnění do života přináší, představují velkou zátěž pro člověka i jeho blízké.

A tak i duševně naprosto zdravý, silný a vyrovnaný člověk může mít při překonávání onkologického onemocnění plné ruce práce.

Ve své praxi se věnuji vedle onkologických klientů také spolupráci s horolezci. Proto mi dovolte následující srovnání: Zvládat úspěšně rakovinu je často stejné jako se snažit vylézt obtížnou horu. To, že na vrchol hory vede cesta, ještě neznamená, že tam vylezeme a že to bude snadné.

S rakovinou je to někdy stejné. Množství energie, odvahy, bolesti a odhodlání potřebné k překonání osmitisícového vrcholu Everestu horolezcem je v mých očích obdobné jako při boji člověka se zákeřnou chorobou. Nutnost znovu sebrat síly, i když je člověk sražen k zemi. Zabojovat, když už energie nezbývá. Najít sílu a jít dál.

Z výpovědí těch, kterým rakovina vstoupila do cesty, vyplývá jedno důležité zjištění: Je výhodné nebojovat sám.

Pokud se budu ještě chvíli držet svého přirovnání s horolezci, je to stejné jako s novou, neznámou a obtížnou horou, v našem případě rakovinou. Pokud se chystáte zdolat takovou horu, je jasné, že to bude náročné. Vedle nezbytné výbavy (v podobě chirurgie, radioterapie, chemoterapie a dalších) je dobré vzít si k sobě i parťáka (průvodce). Někoho, o koho se budete moci opřít. Nejlépe takového, kdo už s někým jiným na podobnou horu šel.

Určitě je dobré mít okolo sebe blízké lidi (rodina, přátelé), ale nemusí to být vždy dostatečné. Nemocný člověk mnohdy nechce zatěžovat své blízké a sdělovat jim všechna svá trápení. Má potřebu chránit ty, které miluje. Tuší, že se často kvůli jeho nemoci trápí, a obává se, aby je sdělením svých pocitů ještě více nezraňoval.

Na druhou stranu „profesionálního průvodce“ – psychoonkologa, nemusí pacient vůbec šetřit. Může s ním sdílet všechny své obavy a negativní prožitky. Psychoonkolog je tedy profesionálním průvodcem při zvládání nemoci na psychické rovině. Tak jako průvodce v horách dokáže vás i psychoonkolog upozornit na nebezpečná místa a být oporou v době, kdy vlastní síly (i síly našich nejbližších) docházejí a do mysli se vkrádají černé myšlenky.

Navíc vedle zvládání těchto náročných období, která nemoc někdy provázají, dokáže pomoci nasměrovat člověka k novým způsobům zvládání životních těžkostí a stresů tak, aby mysl s tělem více spolupracovala a napomohla rychlejšímu uzdravení.

***